Příběh jedné porodní asistentky

Moje začátky a konce

Studovala jsem obor Porodní asistentka na Univerzitě Pardubice. 

Pak jsem pracovala na Gynekologicko-porodnickém oddělení ve svitavské nemocnici, kam jsem chodila už předtím na praxi. Tam jsem se naučila nejvíc. Bavila mě zejména ta různorodost – od gynekologických pacientek, přes porodní sál až po šestinedělky. Svitavy jsou moje srdeční záležitost a dosud na ně velmi ráda vzpomínám. 

Kdybychom se nepřestěhovali, věřím, že tam pracuji dosud, alespoň na částečný úvazek. Ale přestěhovali jsme se a já musela volit nové zaměstnání. 

Nastoupila jsem do fakultní nemocnice v Hradci Králové na novorozenecké oddělení, udělala si kurz laktačního poradenství, abych mohla okamžitě teorii uplatňovat v praxi. 

Po čase jsem přestoupila na oddělení gynekologie a těhotných.

Co bych byla za porodní asistentku, kdybych si nevyzkoušela také druhou stranu – být těhotná, porodit a stát se mámou. Poštěstilo se mi to zatím dvakrát. Otevřelo mi to další obzory a ukázalo směr, který jsem začala prozkoumávat do hloubky. Přirozený porod, těhotenství, mateřství, samostatná práce komunitní porodní asistentky, právní problematika, existence porodních domů a porodnických center v zahraničí. Zhltla jsem veškerou dostupnou literaturu a webové stránky. Což dělám ráda velmi pravidelně i dodnes. Porodnictví je má práce i koníček. Miluju být porodní asistentkou a jsem na svou profesi velmi hrdá.

Není divu, že jakmile to ve mně všechno dozrálo, stala jsem se soukromou porodní asistentkou a postupně jsem začala poskytovat komplexní zdravotní péči před-při-po (porodu), bio-psycho-sociální podporu a také vzdělávat a předávat informace laické i odborné veřejnosti, což v současné chvíli považuji za svůj hlavní úkol. 

Kdy a proč jsem se rozhodla pracovat ve zdravotnictví

Moje mamka byla zdravotní sestra. Takže už jako dítě jsem viděla, co znamená třísměnný provoz, přesčasy, Vánoce v jiný den než 24.12., zrušené volno, zástup za nemocnou kolegyni, ale taky vztahy v kolektivu, odlišný přístup k práci, kvalita a výsledky ošetřovatelské péče, seberozvoj a další vzdělávání v oboru. 

Když jsem se rozhodovala, kam na střední školu, mamka mi dala jedinou radu: „Hlavně ne do zdravotnictví!“ A protože jsem neměla jasno, kam jinam, ocitla jsem se na gymnáziu. Tím se však rozhodování o mé skutečné budoucnosti jen oddálilo. Po 4 letech jsem nebyla o nic moudřejší. Zajímala mě odjakživa psychologie, ale na tu jsem se nedostala. Záložní plán jsem neměla. Hledala jsem si práci a nikde mě nechtěli. Nakonec jsem skončila v hypermarketu za pokladnou. K práci jsem přistupovala pozitivně a zodpovědně, poznala kolegyně s ohromujícími životními příběhy, ale věděla jsem, že tohle není ono, pro tuhle práci jsem se nenarodila. Velkolepá motivace skutečně se zaměřit na to, „čím budu, až vyrostu“…

Koupila jsem si tehdy noviny s přehledem všech vysokých škol v České republice a zaškrtávala obory, které připadaly v úvahu. A byl tam i on – pro mě ten pravý – obor porodní asistentka. Byla to láska na první pohled. Zjistila jsem si o něm víc a zašla se podívat na den otevřených dveří. Vidím to jako dnes – dostala jsem vizitku s fotografií školy. Zastrčila jsem ji za rám zrcadla na nočním stolku jako svůj největší poklad a každý den jsem s pohledem na ni vstávala i usínala. Poctivě jsem si rozplánovala učební plán a po práci se připravovala na přijímačky. Ty jsem udělala a v práci dala výpověď. Započala tak nová a zásadní etapa mého života.

Jak studium ovlivnilo a ovlivňuje mou práci

Už během studia bylo velmi zajímavé pozorovat, jak se z nás stávají osobité porodní asistentky s různým zaměřením a přístupem. 

Studium i praxi během studia považuji za velmi důkladnou přípravu na budoucí povolání. Však už během ní jsme dostávaly nabídky k zaměstnání po dokončení studia! Nespornou výhodou totiž je, že si vás váš budoucí zaměstnavatel může oťuknout předem a poté bez zbytečného zaškolování rovnou nastoupíte do pracovního poměru. Stejně jako vy víte, co zaměstnání obnáší, jaké jsou vztahy na pracovišti a jestli chcete pracovat konkrétně na daném oddělení, nebo vás srdce táhne někam jinam. Na konečné rozhodnutí máte dostatek času a usnadní vám to i získávání dalších zkušeností na ostatních odděleních. Která škola tohle může nabídnout?

Zásadní vliv, konkrétně na mou práci, měla vcelku nevinná věta, kterou jsem slýchala od nejednoho lékaře: „Porodní asistentka musí vědět a umět víc než doktor. Nebudu vám pořád stát za zadkem!“ Rozhodně neumím víc než lékař ve smyslu operovat, nepředepisuju léky, neléčím apod.  Ale pořád stojím v první linii, musím umět rozpoznat fyziologii, rizikové faktory a patologii. Tahle věta mě vedla k samostatnosti, ke studiu našich i zahraničních zdrojů, k tomu nebát se zeptat, domluvit a diskutovat, i za vzděláním vyjet za hranice. V důsledku i k tomu, že jsem se stala soukromou porodní asistentkou. A to s respektem k povolání lékaře, protože lékař má své kompetence, a získáním respektu k povolání porodní asistentky, protože já mám zase kompetence své. Pak teprve můžeme spolupracovat a fungovat jako tým.

 Jakou změnu bych ve svém oboru udělala, kdybych měla kouzelný prsten

Popohnala bych prosazování změn, které se táhne už desetiletí. V podstatě jde o profesionalizaci porodní asistence.  Laťka úrovně studia je nastavena velmi vysoko. Ale chybí nám standardy péče, jasné vymezení a dodržování kompetencí a odbornosti nejen teoreticky, ale i v praxi, systém celoživotního vzdělávání, povinné tréninky, kdy si celý tým nacvičuje postupy méně obvyklých situací, týmové hodnocení případů a postupů na konkrétním pracovišti a jejich evidence, kam patří třeba cílené snižování velkého počtu císařských řezů a epiziotomií (nástřihů hráze), zlepšování komunikace a spolupráce, jak v rámci týmu, tak směrem ke klientům, intervize, supervize a mentoring. Doufám, že toho dosáhneme i bez kouzelného prstenu, ale pokud byste o nějakém věděli, sem s ním ☺

Poznámka: Takhle nějak vypadala původní verze rozhovoru se mnou v rámci podpory celosvětové kampaně na podporu prestiže ošetřovatelek a porodních asistentek Nursing now. V rámci zvyklostí strukturovaných rozhovorů byl text s mým svolením přepracován do podoby, kterou najdete na tomto odkazu, spolu s rozhovory s dalšími zdravotníky, kteří se do tohoto projektu zapojily. Verze, kterou jste měly možnost číst tady, je sice neotesaná, zato od srdce.